Instalace lana do koruny

zpět na články

14.11.2012

Dlouho jsem dumal nad tím, jak se vystupuje na stromy, jež mají holý kmen a větve začínají až někde deset metrů nad zemí. Určitě víte, že domorodí sběrači kokosů vystupují jen s motouzem uvázaným někde u kotníků. Ale k tomu jsem tolik odvahy neměl. Až školení a přítel internet mi odhalily různé techniky natáhnutí lana do koruny.

Samotné nahození lana do koruny tady zmíním jen krátce, protože výše než šest metrů se mi nahodit nepodařilo a používám ho jen když vše ostatní selže. Začneme uvázáním opičí pěsti, což je v podstatě několik menších otáček lana stažených smyčkou. Počet otáček musí být dostatečný pro vytvoření protiváhy, aby nám lano po prohození vidlicí či nad větví klesalo k zemi.

Dnes již ale používám nahazovací váčky spolu s nahazovacím lankem. Jedná se vlastně o pytlíky naplněné broky s všitým okem a o lanko, jež je několik milimetrů tenké. Je upraveno tak, aby co nejlépe klouzalo. K navázání pytlíku na lanko se používá několik druhů uzlů, já jsem se spokojil s liščí smyčkou. Je jednoduchá a dá se snadno rozvázat. Pytlíky se uvazují na oba konce. Jednak proto, aby při delším nadhozu nezmizel ten konec, co měl zůstat na zemi, a také aby se s ním dalo hned pracovat.

Techniky náhozu

Jedná se především o věc tréninku a osobního stylu. Než jsem dostal potřebný grif, kolikrát jsem použil tzv. granátový hod - tedy přímo váček do ruky a šup s ním kam potřebuju. Ale takto se nedalo dohodit dosti vysoko.

První technika

Vytvoříme si smyčku tím, že okem nahazovacího pytlíku protáhneme smyčku lanka a držíme ji v jedné ruce. Pramen, který z oka vychází, chytnem druhou rukou. Lépe než slova to ukáže obrázek č.1. Potom se rozkročíme a stojíme přímo naproti místa, kam chceme dohodit. Tím jak stojíme vlastně směrujeme lanko. Pak už ho jen rozkmitáme a když je v horní polovině, pustíme konce a pytlík letí (obrázek č.2). Tím, že jsme ho drželi na dvakrát přeložené smyčce, tak okamžitě tuto vzdálenost urazí zadaným směrem a dále cestuje již s vlivem odporu lanka. Jde pouze o věc cviku a taky o tom si na lanku nestát.

Druhá technika

Ta je prostší, ale vyžaduje větší cvik. Jedná se o to, že uchopíme lanko tak vysoko, aby bylo nad zemí a my měli ruku skoro v pravém úhlu. Lanko držíme podobně jako v předešlé technice, jen smyčku i pramen vycházející z oka držíme v jedné ruce. Prstoklad v pořadí od pytlíku: prostředníček (na něm je smyčka), ukazováček a palec (mezi nimi je lanko). Je to z důvodu lepší kontroly vypuštění pytlíku. Pak ho jen rozhoupeme, k jeho hodu používáme švih stejně jako při předešlém stylu. Ideální nához je ten, kdy pytlík projde jen těsně rozsochou (vidlicí) a hned jde zpět na zem.

Třetí technika – využití praku

Tu volíme tehdy, pokud nahazujeme na skutečně vysoké stromy. Protože po tom, co pytlík s lankem vyletí, jej nemůžeme zastavit rukou jako při ručním náhozu, lanko by nás spálilo. Zkrátka nedá se moc regulovat dostřel.

Obr. č. 1; navázání a úchop házecího lankaPostoj při nahazování lanka

Po náhozu

Máme li lanko na stromě, a chceme lézt rovnou dvoulanovou technikou, máme pravděpodobně tyto požadavky:

  • ochránit strom před prodřením kůry a následně poškozením kambia (speciálně u tenkokorých dřevin),
  • chránit oplet lana před dřením o kůru,
  • snížit tření lana pro plynulejší pohyb se svěrnými uzly,

Proto použijeme tzv. kambium saver. Což je v podstatě silný popruh či lano s dvěma oky různých velikostí.

Tohoto pomocníka dokážeme ze země nainstalovat pouze tehdy, pokud máme oba konce nahazovacího lanka v souběhu. Tedy jsou vedle sebe a mezi nimi je pouze větev, kolem které chceme, aby se kambium saver omotal.

Instalaci započneme tím, že odvážeme z jednoho koce nahozeného lanka pytlík.Tento konec provlečeme menším okem kambium saveru a pytlík opět navážeme. Je důležité, aby byl pytlík větší než oko, aby neutekl. Potom provlečeme druhý konec lanka tím větším okem. To jde většinou i s pytlíkem a proto ho nemusíme odvazovat. A začneme za tento konec tahat a sledujeme, jak jde kambium saver nahoru (obrázek č.3). Hlídáme, aby se někde nezkřížil, či nezaseknul. Těsně před větví či rozsochou silněji trhneme, aby oko kambium saveru lépe prošlo kolem větve. A ozve se nám typický zvonivý zvuk, kdy do sebe kroužky narazí a my už jen spustíme lanko zpět na zem. Odvážeme pytlík a navážeme lezecké či výstupové lano.

Lano navazujeme tak, aby co nejvíce kopírovalo nahazovací lanko při průchodu oběma oky kambium saveru. Začneme liščí smyčkou a potom postupujeme ráhnovými kličkami až ke konci. Měly by být alespoň 4 a z toho poslední u konce lana se dělají těsně vedle sebe. To aby se z lana nevysmekly (obrázek č.4). Před protažením oky trošku trhneme, aby lano lépe prošlo. Potom již jen stáhneme lano dolů, uklidíme lanko a je to.

Obr. č. 3; Instalace kambium saveruObr. č. 4; navázání nahazovacího lanka na lano

Co je důležité a mělo být zmíněno již na začátku: Musíme ze země dobře vidět kotevní bod a správně instalované lano popř. kambium saver! Kotevní bod (vidlice) musí být dostatečně silný, doporučujeme větev alespoň 10 cm silnou. Záleží samozřejmě na dřevině, topol bude držet jinak než dub. O pevnosti se dá přesvědčit tak, že se alespoň dvě osoby na lano zavěsí a casnují s ním.


Chceme-li lézt jednolanovou technikou, je vše jednodušší. Prameny přehozeného nahazovacího lanka nemusí být v souběhu, kambium saver nepotřebujeme. Na jeden konec lanka navážeme lano a to přetáhneme přes kotevní bod. Lano navážeme na pevný bod, obvykle na kmen stromu, na který polezeme. Volný konec lana využijeme k výstupu. Pozor! Při tomto způsobu je kotevní bod zatížen až dvojnásobkem naší váhy! Proč tomu tak je? Je to jako když zedník vytahuje kýbl s cihlama přes kladku (v našem případě kotevní bod) nahoru. Kýbl váží 20 kilo, zedník musí táhnout silou 20 kilo. Na kladku je vyvíjena zátěž 40 kilo.

Josef Haško

Komentáře

Přidat komentář

Zde budou vystaveny vybrané zaslané otázky a naše odpovědi

Dobrý den, byli byste tak laskavi a poskytli mi radu či Váš odborný názor. Může líska obecná svými kořeny rostoucí v těsné blízkosti budovy tuto poškodit? Sousedíme s letitou poctivě postavenou stodolou. V těsné blízkosti – cca 0.5m roste řadu desetiletí líska, kterou pravidelně omlazujeme a prořezáváme. Nyní nás soused napadá že si myslí, že dochází k poškození základů. Na stavbě však není nic patrno. Jaký je Váš názor prosím?

Tak, jak se zmlazuje líska nad zemí, bude obnovovat kořeny i pod zemí. Tzn. že kořeny ve svazku odumírají a tvoří se od pařezu nové. U některých druhů keřů jsem byl svědkem pouze toho, že dělaly statické problémy u zídek a plotů s nízkými základy. Kořeny je podrůstají a s nabývající tloušťkou vyvrací. Zvláště u druhů, které se šíří agresivně kořenovými výmladky. U zdi domu s hlubšími základy dělají statické problémy zpravidla pouze stromy. Podle mého názoru: pokud líska, která roste vedle stoleté stodoly už desetiletí, se zatím nic nedělo, nebude se dít nic i nadále. Pokud budete držet keř na uzdě i nadále prořezáváním, nemělo by se nic dít.

Můžu k vzrostlému,starému modřínu nasypat asi do výše 1 m hlínu? Neublížím mu tím? Děkuji za odpověd'.

Dobrý den, rozhodně tento zásah nedoporučuji. Aktivní kořenový systém se nachází u většiny stromů ne níže než desítky centimetrů pod povrchem. Zde funguje určitý vzdušný režim, kde je pro kořeny dostatek kyslíku. Navýšení terénu o desítky centimetrů (u jílovitých půd i jednotek!) znamená v zóně aktivního prokořenění významné snížení kyslíku a dojde k odumření kořenů. Silně se omezí výživa stromu, stejně tak i stabilita. Pravděpodobně dojde brzy k odumření stromu.
Zdraví Jiří Zapadlo