Řez stromů - část 2., řez během růstu stromu

zpět na články

Úvod

V následujících odstavcích se pokusím popsat, proč se řezem zabývat a také, co jím sledujeme. Nebude zde řeč o řezu sadovnickém, který má svá specifika a v některých bodech je odlišný.

Otázka, která Vás ze začátku možná napadne, zní: během evoluce se vyvinuly u dřevin takové procesy, které vedou k jejich správnému růstu, které zajišťují dlouhý věk a dobré fungování. Proč tedy do růstu stromů zasahovat?

Posláním jedince - stromu, je dostatečně vyrůst, vytvořit dostatek zásobních látek a reprodukovat se - vytvořit životaschopné potomstvo. Strategie, které pro dosažení cílů zajímá, jsou u různých druhů různé. Můžeme si nicméně stanovit několik požadavků, které máme na strom jako součást zeleně my, ale tlak přirozeného vývoje je postrádá. V okamžiku psaní článku mě napadly tři:

  1. Provozní bezpečnost
  2. Estetická funkce
  3. Odolnost v člověkem změněném prostředí

Požadavek bezpečnosti stromů, zamezení potenciálního či bezprostředního ohrožení majetku, zdraví či života osob (což je mj. stanoveno i v legislativě), si mnoho lidí uvědomí až tehdy, když se něco stane. Správce zeleně ve městech straší případ pádu stromu ve Zlíně v r 2009, který usmrtil dva chlapce a několik dalších lidí zranil. V kauze byli souzeni tři úředníci magistrátu a šlo v něm o to, zda mohli rozpoznat podle symptomů zdravotní stav stromu a podle něj přikročit k opatřením. Při své práci jsme se setkali se zanedbaným parkem u školy, kde se rozhodlo o úpravě až tehdy, když na lavičku spadla mohutná suchá dubová větev. Mnohým nebezpečným momentům však můžeme předejít již výchovným řezem, později řezem udržovacím.

Další požadavek, který vede k řezu, může být estetický - strom nemá svůj klasický habitus, z jinak symetrické koruny někde kouká větev. Nebo je zájem strom tvarovat a pravidelně ho tak "vměstnávat" do určité cílové formy.

A pak je tu třetí požadavek - odolnost stromu v člověkem změněném prostředí. Městské prostředí, skládky k rekultivaci, zeleň v blízkosti průmyslu apod. mají specifické životní podmínky, které nemusí vyhovovat nárokům daného druhu dřeviny a nevedou tak k optimálnímu růstu. Specifikem může být: změněné půdní podmínky, jiný vodní režim, specifické zatížení ovzduší exhalacemi. Cesta k nápravě špatně rostoucí zeleně je pak možná dvojí cestou: změnit podmínky růstu tak, aby byly nejvíce stresující momenty odstraněny (zálivka, přihnojení, zábrany proti přitékání vody ze zasolené silnice...). Nebo zeleň postupně rekonstruovat a vysazovat dřeviny takových taxonů, které budou podmínkám lépe přizpůsobeny.

Na úvod by mělo být ještě řečeno, že jehličnany není potřeba řezat prakticky vůbec (nepočítaje řez zdravotní), naopak na řez špatně reagují (vyjma tisu).

Růst stromů a řez

Prvním řezem, kterým by měl strom projít je zakládací řez - založení koruny.
Provedeme ho podle toho, kde bude strom vysazen. Nejvhodnější z hlediska statického je, když je kmen zavětven co nejníže. U výsadeb, kde není požadavek mít pod stromem místo, např na některých místech v parku, si můžeme dovolit ponechat korunu doslova plazit se po zemi. Jsou-li stromy vysazeny blízko sebe, takže časem vytvoří souvislý porost, dochází k odumírání spodních větví. Jsou zastíněné a jejich produkce zásobních látek z fotosyntézy je tak nízká, že postupně prosychají. Později to musíme řešit bezpečnostním řezem. Ve většině případů se koruna zakládá výše, typicky např. v alejových a jednotlivých výsadbách podél cest a silnic. Korunu zakládáme jednoduše tak, že ostříháme všechny výhony pod požadovanou výškou kmene. Dále ostříháme větve, které nevhodně vrůstají dovnitř koruny. U souběžných větví, které jsou blízko sebe, jednu vybereme a druhou odstraníme. Není vhodné ponechávat přeslenité větvení (vyjma jehličnanů), kosterní větve koruny vyrůstající z kmene by měly mít odstup.

Dalším řezem je povýsadbový, tzv. komparativní (vyrovnávácí) řez. Jeho cílem je srovnat objem koruny se zachovaným objemem kořenů. Při přesadbě je totiž radikálně snížen objem aktivních kořenů, zvláště u prostokořenných výsadeb. Bez prořezu by tak z jara vyrašilo příliš mnoho listů, které by doslova vycucly rostlinu. Omezený kořenový systém by totiž nezvládal pokrývat potřebu vody. Platí téměř svaté pravidlo, že nikdy nestříháme terminální (vrcholový) výhon. Korunu ostříháme tak radikálně, jak radikálně byl zmenšen či poškozen kořen. Pokud byla koruna dobře založena, větve, které budou kosterní, pouze zakrátíme.

Následující životní etapou stromu je dospívání, které provází rychlý růst. Provádíme řez výchovný. Při něm buď přebíráme korunu z dřívějška a dále ji zapěstováváme, nebo posunujeme korunu výše a zakládáme nově kosterní větve. Kosterní větvení bude hrát pro strom zásadní roli a nelze ho později měnit, Proto věnujeme kosterním větvím takovou pozornost a zásahy v něm provádíme včas. Jedním z dalších téměř nedotknutelných pravidel totiž je, že od určitého síly větví již nezasahujeme řezem do kosterního větvení. Taktéž bychom neměli zasahovat řezem do silnějších větví. Jako tloušťková hranice se uvádí asi 10 až 15 cm. Větší ránu už nebývá strom schopný zarůst, účinně se bránit patogenům (viz část 1.) Zásah do kosterního větvení je tak technologickou chybou a znamená nevratné poškození stromu! Dále odstraňujeme větve, které nevhodně vrůstají do koruny, větve souběžné, větve s defektem (prasklina, výrazné poškození), větve suché.

Již při výběru výšky koruny myslíme na to, jaká bude nutná podjezdná (resp. podchodná) výška. Nad silnicí to může být až 4 i více metrů. Společně s růstem stromu ji tedy upravujeme. Tenké větve, které by v budoucnu mohly vrůst do této zóny, včas odstraníme, než ztloustnou natolik, že jejich odstranění způsobí velkou ránu.

Na tomto místě se zmíním o tzv. tlakovém větvení. Je to defekt, který později způsobuje problémy, ale který můžeme eliminovat již v této fázi vývoje. Tlakové větvení tvoří kmen, který se rozdvojuje do dvou kosterních větví. Ty mezi sebou svírají ostrý úhel. Při tloušťkovém přírůstu dochází v místě rozdvojení k zarůstání kůry do kmene. Větve se navzájem kotví (srůstají) nedostatečně. Na obrázku níže vidíme, jak kůra po bocích vystupuje, podél kmene vidíme místo srůstání, jakousi jizvu. V dospělosti pak dochází v tomto místě relativně často k selhání. Jedna větev se vylomí, vytvoří se obrovské poškození, které není jedinec sto zahojit. Zbylá stojící část je nestabilní a nebezpečná. Defektní větvení vzniká při kodominanci dvou vrcholových výhonů, které mezi sebou soutěží o to, kdo převezme dominantní roli. Může to skončit tak, že strom je rozdvojen (roztrojen...) a má tedy dva či více vrcholů. Takže účinná prevence je co nejdříve kodominantní větvení odhalit, vybrat perspektivnější výhon a ten druhý odstranit. Druhy, které mají tendenci k tvorbě tlakových větvení jsou např. lípa a buk.

Tlakové větvení

Vedle tlakového větvení existuje tzv. tahové větvení. U něj větve svírají tupější úhel (byť bych ho matematicky i tak musel nazvat ostrý), nedochází zde k zarůstání kůry dovnitř. Naopak je nahoře mezi větvemi vytlačována ven a tvoří jakýsi hřebínek. Podél kmene se netvoří "jizva". Takové větvení je bezpečné.

Strom dospělý který dosáhl maxima růstu a nyní přírůstá stále méně, je také třeba prořezávat. Nijak radikálně ovšem, pokud mu bylo věnováno dostatek pozornosti dříve. Řez zůstává v zásadě stále stejný - odstraňujeme větve suché, nalomené či jinak mechnicky poškozené (bezpečnostní řez), nemocné a prosychající větvě, větve nevhodně vrůstající do koruny, výmladky (zdravotní řez). Dále se setkáme s řezem prosvětlovacím. Cílem je proředit hustou korunu a umožnit tak lepší průnik světla do koruny a údajně snížit zátěž větru na plochu koruny. Podle mě dostupných informací však obyčejné prosvětlení nemá na významné snížení zátěže vliv. Pří sílícím větru koruna modifikuje svůj tvar, listy "uhýbají" větru a koruna tak snižuje náporovou plochu, zvyšuje prostupnost. Abychom prostupnost řezem ovlivnili, musel by být zásah razantní, což nebývá vhodné. Stabilita stromu se pomocí řezu zvyšuje jiným způsobem.

Se stromy v počátečních fázích stárnutí se setkáváme ve městech řídčeji. Délkový růst větví je stále menší, koruna svůj objem prakticky nezvětšuje. Strom však může být stále vitální. V městském prostředí, kde působí řada stresových faktorů, se ale spíše může projevit jejich nepříznivý vliv už v období dospělosti a uspíšit tak stárnutí. Koruna prosychá a může začít ustupovat. Uvnitř koruny se mohou probudit adventivní pupeny, z kterých pak vyrůstají silné výhony. Vzhledem ke stavu stromu provádíme i řez. Pokud je koruna dostatečně vitální postupujeme stále stejně jako v dospělosti. Pokud strom snižuje svou vitalitu, je na místě zhodnotit příčíny, možný rozsah poškození a jeho vývoj a podle toho upravit péči o strom. To může znamenat mj. použít nějaký speciální způsob řezu.

Speciální řezy dále použijeme např. když je strom moc rozměrný a již se nevejde do prostoru, ve kterém ho chceme udržet; u poškozených kosterních větví; u speciálního tvarování (řez na hlavu); u stromů veteránů apod. Ale o nich až v jiném díle.

Shrnutí

Arboristická firma nabízí zásahy - řezy obvykle podle typu, takže ještě jednou v odrážkach zopakuju, co který řez znamená:

řez komparativní
  • zpravidla povýsadbový řez
  • ořez, popř Tvarování větví tak, aby se vyrovnala nadzemní a podzemní část
řez výchovný
  • vytvoření pevné kostry koruny
  • ořez nevhodných větví, odstranění konkurenčních výhonů (zamezení kodominantního větvení), tvarování podjezdné výšky
řez bezpečnostní
  • odstranění větví, které hrozí pádem
  • větve suché, prasklé či jinak výrazně mechanicky poškozené, odstranění větví visících v koruně
řez zdravotní
  • totéž co řez bezpečnostní + další jmenované
  • větve nemocné, prosychající, nevhodně rostoucí (vrůstání do koruny, souběžné větve), odstranění výmladků

Souhrn též viz odkaz http://www.arboristika.cz/images/stories/publikace/plakaty/rez_stromu_new-web.pdf

Jiří Zapadlo

Komentáře

Přidat komentář