Arboristická firma versus Nařízení o dřevě

Začněme tedy zmíněným nařízením. Jedná se o Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 995/2010 kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky (dále Nařízení, nebo Nařízení o dřevě). V návaznosti na to zapracovala ČR Nařízení do svého právního systému tím, že vydala zákon 226/2013 Sb. o uvádění dřeva a dřevařských výrobků na trh (dále Zákon o dřevě). Zákon o dřevě nabyl účinnosti 1.9.2013. Nařízení vzniklo z několika důvodů. Jednak celosvětově roste poptávka po dřevu a výrobcích z něj (v celosvětovém měřítku to má za důsledek snižování výměry lesa). Ve spojení s tím je velkým problémem nezákonná těžba. A protože mají lesy velký význam a dávají lidstvu mnoho “služeb”, ať již produkčních či tzv. mimoprodukčních (retence vody, ovlivňování klimatu, prostředí pro rekreaci…), má být Nařízení účinným nástrojem, jak potlačovat nezákonnou těžbu.

• Zákaz uvádět nezákonně vytěžené dřevo na vnitřní trh EU.
• Hospodářské subjekty mají povinnost vykonávat tzv. náležitou péči, aby riziko uvádění nezákonně vytěženého dřeva bylo minimální. Musí si vést tzv. systém náležité péče (dále SNP).
• Poskytovat informace pro možnost zpětného vysledování dřeva a výrobků z něj.

• Dřevo a dřevařské výrobky na které se vztahuje Nařízení o dřevě jsou uvedené v jeho příloze. Pro zahradnické firmy a arboristy je podstatné, že se jedná mj. o
  – palivové dřevo v polenech, špalcích, větvích, otepích nebo v podobných tvarech; dřevěné štěpky nebo třísky (…)
  – surové dřevo (…)
• Hospodářský subjekt – každá fyzická nebo právnická osoba uvádějící dřevo nebo dřevařské výrobky na trh.
• Obchodník – každá fyzická nebo právnická osoba, která v průběhu obchodní činnosti prodává nebo nakupuje na vnitřním trhu dřevo nebo dřevařské výrobky, které již byly uvedeny na vnitřní trh.
• Uvádění na trh – bez ohledu na využitý prodejní postup jakékoliv dodávání dřeva a dřevařských výrobků poprvé na vnitřní trh, za účelem distribuce nebo použití v průběhu obchodní činnosti, ať již za úplatu nebo bezplatně.
• Zákonně vytěžené – dřevo vytěžené v souladu s použitelnými právními předpisy v zemi původu vytěženého dřeva
• Nezákonně vytěžené – dřevo vytěžené v rozporu s použitelnými právními předpisy v zemi původu vytěženého dřeva

V praxi se za hospodářský subjekt a tedy prvotního majitele dřeva považuje vlastník pozemku, na kterém strom roste. Ten rozhoduje, jak se dřevem naloží. Zda ho využije pro vlastní potřebu, zda ho daruje nebo prodá firmě, která strom ořezává nebo kácí, anebo ho daruje nebo prodá třetí osobě (např. na pilu).
Arboristická firma je tím, kdo vyrábí takzvaný odpad (větve) a je na dohodě, kdo bude se vzniklým odpadem nakládat. Nezávisle na tom je i zde hospodářským subjektem vlastník stromu. Pokud má větve zpracovat dodavatel práce, je novým nabyvatelem této dřevní hmoty a je tedy dle pojmosloví Nařízení obchodníkem.
Z uvedeného vyplývá, že majitel pozemku, na kterém se ořezává nebo kácí je vždy hospodářským subjektem, a že arboristická nebo zahradnická firma se jako dodavatel práce může stát pouze obchodníkem. A to tehdy, odkoupí-li, nebo získá darem dřevo, nebo větve.

Můžeme tedy říct, že arboristická firma jako dodavatel práce v žádném případě neuvádí dřevo a dřevařské výrobky na trh. Dle Nařízení o dřevě nemusí vést systém náležité péče (SNP musí vést hospodářský subjekt). Může se stát pouze obchodníkem, který musí být schopen doložit určité údaje o dřevě, se kterým obchoduje. Stručně lze říct, že obchodník vede evidenci dodavatelů a odběratelů pro dřevo a výrobky uvedené v Nařízení. Z evidence musí být jasné, jaké množství dřeva (dle druhu dřeviny) nebo výrobků ze dřeva odebírá (nebo dodavá) vyjádřené v jednotkách objemu, hmotnosti nebo počtu jednotek. Tyto informace má obchodník uchovávat alespoň po dobu pěti let. Při nákupu a prodeji tedy stačí účetní doklad, ze kterého jsou uvedené skutečnosti zřejmé.

Problematický bod nastává u větví, které se často stávají jako odpad vlastnictvím dodavatele prací, nebo u darování dřevní hmoty. Při likvidaci v kompostárně nebo spalovně lze doložit množství dokladem, které likvidátor vystaví. Při výrobě štěpky z větví pak musí být doložitelné, jaké množství štěpky se vyrobilo a jak se s ní nakládalo dále (likvidace, prodej…). V případě, že je dřevo hospodářským subjektem darováno a dále obchodně využito, měl by i o tom být zapsán doklad, z kterého jsou jasné všechny náležitosti – dárce, obdarovaný, množství a typ výrobku.

Myslím si, že Nařízení a zákon o dřevě je primárně namířeno proti nelegální těžbě v lese, zvláště pak v lesích mimo EU. Objemy těžeb mimo les nejsou tak velké. Výjimku tvoří těžby podél liniových komunikací (silnice a železnice) a podél toků. Zde věřím, že objemy i jednotlivých zakázek mohou znamenat velké počty pokácených stromů a tedy velký objem dřeva. Pokud je zde arboristická firma v pozici obchodníka (např. vykupuje dřevo vytěžené podél řeky), je třeba mít se na pozoru, zda je těžba povolena v souladu se zákonem.

Příklad ze současnosti. Aktuálně řeší například nezisková organizace Arnika, zda je nové vnitřní nařízení Správy železniční dopravní cesty, které se týká odstraňování stromů a keřů podél dráhy, zákonné. Vnitřní nařízení totiž vůbec nepočítá s tím, že by se Správa měla obtěžovat s žádostí o kácení stromů a odstraňování keřů o výměře větší než 40 m2 na svých pozemcích podél drah u místně příslušného správního orgánu. Arnika dala podnět České inspekci životního prostředí, která ve svém právním rozboru dává za pravdu Arnice. Více zde a komentář ČIŽP zde. Pochybuji, že má v současnosti Správa železniční dopravní cesty vypracovaný Systém náležité péče. Pokud by Správa železniční a dopravní cesty zadala těžební práci v režimu svého aktuálního vnitřního nařízení, tedy bez povolení příslušných správních orgánů, a požadovala-li by výkup dřeva dodavatelem prací, dostane se dodavatel mimo zákon. Ten, kdo těží mimo les, si musí od vlastníka vyžádat povolení k těžbě.

Samozřejmě, každý arborista si musí pohlídat, zda je třeba mít či nemít na kácení stromu povolení. A pokud ano, musí ho vyžadovat. Neboť platí pravidlo – ten, kdo drží pilu, je zodpovědný za kácení.

Protože je nařízení teprve v plenkách a mnoho obecních úřadů a dalších vlastníků lesní či mimolesní zeleně o něm neví, můžeme je upozornit na Nařízení a na to, že by si měli vést systém náležité péče. Nařízení stanovuje, co musi SNP obsahovat. Podrobnosti jsou rozvedeny v prováděcím nařízení komise (EU) 607/2012.