Stromy v přírodní zahradě

Příroda nezná pořádek, tak jak ho chápeme my. Ekosystémy mají jiný pořádek, jakousi rovnováhu, kterému říkáme stabilita. (Pro odborníky: nebudu zde rozvádět tezi klasické ekosystémové stability, který je dnes již překonaný, je to jen pro představu). Rostliny určitých skupin a vztahů, které mají pro daná stanoviště jistý řád, si neuspořádaně rostou, staré části opadávají, hnijí. Prázdná místa jsou zaplňována. Na pohled neprostupná džungle. Tohleto že by mělo vzniknout na mé zahradě? Taky se mi ta představa nelíbí. Takže ji trochu upravím. Džungli trochu protrhám, vyřadím rostliny, které se mi nelíbí nebo které pro mě nejsou užitečné ani estetické. Nahradím je jinými, které mi přinesou užitek, nebo zážitek. Vznikne něco mezi přírodou a kulturou. Dnes se tomu říká přírodní zahrada nebo permakultura. Základní myšlenka těchto zahrad je ta, že si založím na zahradě taková společenstva rostlin, která jsou bezúdržbová nebo “máloúdržbová” a která mi přinesou nějaké plody, či jiný užitek. Zároveň poskytuje úkryt mnohým hmyzákům a dalším živočichům, můžu výběrem rostlin podporovat místní původní rostliny, zahrada může zadržovat vodu a vlhkost, je schopná “recyklovat” svoje odpady atd. atd. Někteří permakulturní extremisté mají na zahradě nebo pozemku opravdu džungli. Což nemusí být pro někoho na škodu, ale není třeba zvolit zrovna tuto krajní možnost. Myslím, že některé prvky může převzít na svoji zahradu každý a ještě to uvítá. Sám mám s těmito zkušeností málo, zato to jsou zkušenosti dobré. Pokud se vám myšlenka líbí, doporučuji se do problematiky zahloubat a navštívit třeba stránky www.ekozahrady.com, nebo si pořídit odbornou literaturu. Níže totiž navrhnu pouze pár úprav týkajících se především stromů.

Tuto alternativu tedy nabízím k trávníkům, které se musí dvakrát do týdne sekat, k tújím v řadě kolem zahrady, které u nás nejsou doma a které nám kromně stínu, neprostupnosti a neprůhlednosti nic nepřinesou. Víte, ony tyto zahrady mi připadnou takové sterilní a příliš přehledné. Navíc jsou pro přírodu venku (rostliny i živočichy) nehostinné. Chceme-li podporovat ekologii, pak bychom se měli věnovat nejenom třídění odpadů, které z nás podle dnešní informační masáže (díky za ni!) činí ekologické supermany, ale také tomu, jak vstupovat do ekologie skutečné. Tedy přímo a pozitivně ovlivňovat vztahy rostlinných a živočišných druhů kolem našeho domu, druhovou pestrost apod. Co může žít v trávníku, který nemá výšku ani 4 centimetry? Třeba můj soused má trávník plný svěží trávy, sedmikrásek a mechů. Jenže seká trávu dosti často (jednou až dvakrát do týdne), takže vždycky když si říkám, že už ten jeho trávník začíná vypadat k světu, příjde a pokosí ho. Myslím si, že není třeba. Krátkou trávu potřebuji pouze tam, kde pravidelně chodím.

Tak si říkám, že není třeba se snažit přenášet stejný pořádek z domu na zahradu tak, abych ji měl naklizenou jako obývák. Rozčleněnou podle pravítka, pěkně zakrácenou, uklizenou. Jde to proti smyslu přírody a je to pracné. Já dám přednost květnatým loučkám, které poseču čtyřikrát do roka, nebo zastíněným lesním loučkám, které prakticky nemusím poséct vůbec, různorodým listnatým plodícím, lesním a i okrasným stromům a keřům, plochám plodícím a smíšeným apod. Jestli začínáte plánovat, co na svojí zahrádce mít, zkusím se společně s vámi zamyslet nad tím, jak si zpestřit zahradu stromy, jak jí vtiskout individualitu, ale také jak navázat na okolní prostředí.

Jo, a hlavně se vyzbrojte trpělivostí. Stromy rostou déle než kedluben, a tak si na plody svojí práce počkáte několik jednotek až desítek let.

Na zahradě upřednostňuji ty druhy, které jsou v okolí doma. Jak ovocné (odrůdy zvyklé na místní klima a půdu), tak okrasné (druhy rostoucí v okolních lesích). Cizím rostlinám se nevyhýbám, když vím, proč je chci použít a jakou funkci budou plnit. Velká zahrada mi umožní velký rozlet, můžete si dovolit udělat prostor pro ovocnou a zeleninovou část, trávník jako prostor pro pohyb, bylinkovou část, lesní kout atd. Menší zahrada vám to nedovolí, o to pečlivěji musíte promyslet, kde co bude a jak to bude veliké. Zvláště pro stromy je to omezující. A tak se můžete rozhodnout, který prvek upřednostníte. Zda budete chtít alespoň jeden strom rostoucí v jeho plné velikosti jako dominantu anebo více stromků, zákrsků. V zahradnictvích je k dispozici řada variet stromů i ovocných, které rostou pomalu. Takže výběr tu je. Doporučuji prvky harmonicky propojovat. Zamyslete se nad tím, co pro vás znamená “harmonicky”. Mně se např. líbí zvlněné cesty (i tam, kde by mohla být cesta rovná). Co však zakazuji, jsou prudké lomy cest. Je nepraktické, když procházíte zahradou a musíte u toho udělat několik prudkých otoček. Nebo jako harmonické vnímám, když jedna část zahrady přetéká v druhou, není stanovena pevná hranice. Zahrada musí mít svoje zákoutí, nejlépe i své tajemství, které objeví návštěvník až po čase. Promyslete ho. Je nuda, když přehlídnu z jedné strany na druhou a mám vše v merku. Stromy a keře díky své velikosti dopomůžou tajemství ukrýt anebo vlastně rovnou tvořit.

Ano, je možné naplánovat zahradu, která bude užitková a zároveň okrasná. Záleží na tom, jak si představujeme krásu. Já nazývám okrasnou zahradou kvetoucí jabloně, plodící višně, kouty zarostlé rybízem apod. Když už tu zahradu máme, tak ať přináší taky užitek. Někdo užitkovou a okrasnou zahradu prostorově odděluje. A někdo je umí spojit do jednoho funkčního celku. Stromy narozdíl od zeleniny nevyžadují tolik péče, přesto přinášejí dostatek ovoce, umíme-li to s nimi. Zároveň je dobré promyslet, co chci pod stromy pěstovat a přizpůsobit tomu výsadbu. Některé stromy jsou hluboce kořenící (jabloně, hrušně, meruňky, dub, jeřáb, habr, jilm), ty se podsazují lépe. Jiné jsou mělce kořenící (slivoň, bříza).

Znáte jeřáb oskeruši? Muchovník, schizandru… no vidíte. Tak si je vyhledejte a seznamte se s nimi. Třeba vás zaujmou. Další plodonosné dobré druhy: mandloň, špendlíky či mirabelky, rybíz, ringle, kustovnice čínská, mišpule, dřín, líska, rakytník, morušovník, kdouloň, kaštanovník atd. Pestrost způsobí, že nám na zahradě kvetou a dozrávají plody v různou dobu. Vždy je na co se dívat a každou chvíli tu dozrává něco k jídlu. Pokud si dáte v plánování záležet, utrhnete si něco dobrého k jídlu i v zimě (kdouloň, některé druhy jabloní se můžou sklízet až pozdě na podzim). Navíc nebude zahrada tolik náchylná k chorobám a škůdců by mělo být také méně než v monokultuře.

Asi se nedozvíte nic nového, když řeknu: při výsadbě stromu musím myslet na to, jak vyroste za dvacet, čtyřicet let. Nebude mi zavazet? Budu ho schopný korigovat a jak to bude vypadat? A přece tak často narážím na stromy rostoucí přímo před okny, a stínící tak, že výhled ven je nulový. Nebo na jehličnany vrůstající do elektrického vedení. Jejich majitel se pak snaží situaci řešit tím, že jim uřízne vršek. Myslete na to, jaký má strom přirozený habitus (tvar volně rostoucího stromu) a jaké dorůstá velikosti. Snadnější je do menšího prostoru vysadit strom, který roste pomalu a který se nebude muset často nebo vůbec seřezávat. Také snažit se vnutit stromu, který má přirozeně kulovitou korunu, kónický tvar, mi přijde zbytečné. Častá chyba nejen u ovocnanů je, že se při výsadbě podcení vzdálenosti a stromy se vysadí blíže, než je zdrávo. Jsou malé, a tak rozestupy vypadají dostatečně. Ale za těch dvacet let… Navíc je vhodné, když i při plné velikosti mají stromy dostatečný odstup, tedy pokud pod nimi chceme něco pěstovat. Takže si zjistěte orientační rozměry dospělého stromu a vše pečlivě rozměřte (třeba nakreslete do hlíny!).

Lesní kout na zahradě vyžaduje jistou prostornost. Jeden strom lesní kout nedělá a lesní stromy bývají rozměrné. Jestli chcete být fakt ekologičtí, zjistěte si, jakou má druhovou skladbu plus mínus přirozený les ve vašem okolí, který by v podmínkách vaší zahrady mohl růst. Případně podobný les navštivte a hledejte, který kout vás bude inspirovat. A pak si ho přeneste na zahradu. Nezapomeňte na keře. Můžou tvořit vhodnou výplň. Po výsadbě stromů můžete postupně podsazovat bylinami a travinami, které rostou ve vašem lese. Vypozorujte, které rostou spíše ve stínu a které na slunci, a podle toho je umístěte. Připravte sebe a svoje děti, že rozměrný strom asi nebudete schopni korigovat. Ořez větví, které vám vrůstají nebo stíní, kde nechcete, zvládne spíše než vy arborista – stromolezec (ano, to je reklama!).

Chcete-li dělat významnější změny, informujte o tom i svého souseda. Dobré sousedské vztahy jsou dražší peněz. Třeba se vyhnete dlouholetým sporům o hrušku, která stíní salátům souseda – zahrádkaře, nebo o ořešák, jehož větve sahají až nebezpečně blízko nad střechu sousedovy šopy. Nedávno mě kamarád požádal, abych mu prořezal rozložitý ořešák. Situaci vyložil takto: “On soused mě upozorňoval, že mu větve mýho ořešáku přerůstají jeho smrčky a stíní mu. Jenže ono je to naopak. Ten ořešák má 80 let, a ty větve tam už byly, když si to tam sázel. Takže jsou to jeho stromky, co mi vrůstají do ořešáku.” Ale protože chtěl mít klid, tak si řekl, že mu vyhoví. Jedna z větví už stejně sousedovi lezla do rýny. Takže jsme se domluvili na redukci některých větví, odřezávaly se i dvě silnější. Sousedovy smrčky a rýna se tím uvolnily a ještě se kamarádova zahrádka trochu prosvětlila. Dva dny na to mi psal: “Tak jsem se včera bavil se sousedem a on kdy že si ořežu ten ořešák.” Někomu se prostě nezavděčíte.

Když se řekne živý plot, představím si zelený zastřižený kvádr. Používají se na něj druhy, které dobře obráží a jsou co nejdéle nebo stále zelené jako např. zimostráz, tis. Jenže živý plot může být i méně udržovaný, může vypadat spíše jako řada nebo houf keřů. Opět záleží na nás, jak moc chceme tvarovat přírodu a kolik práce do toho tvarování vložíme.

Živý plot je vhodný na místa, kterými chci vést nějakou hranici, nejčastěji se jím odděluje pozemek od sousedního.

Druhy do živých plotů:

• Jedlé menší: angrešt, rybíz, josta. Jedlé větší: dřín, rakytník, trnka
• Nejedlé lesní: habr, tis, ptačí zob, kalina
• Nejedlé ostatní: tavolník, krušpánek (zimostráz), kalina vrásčitolistá

Pokud chceme mít živý plot opravdu neprostupný, zvolíme druhy trnité – např. dřišťál, trnka, růže šípková. Ale opatrně, ať se nechytnete do vlastní pichlavé pasti. Výsadbu plánujte i podle toho, jak intenzivně budete moci nebo chtít o plot pečovat. Proto je znovu dobré zjistit si, jak moc určitý druh dorůstá. Např. habr je stromový druh, takže když ho přestanu zastřihávat, uteče mi do výšky. To ptačí zob neudělá. Podle bujnosti růstu zvolte i vzdálenost rostlin při výsadbě. Dřeviny pro neprostupné ploty sázejte asi 1 m od sebe ve dvou řadách.

Pokud se na stromě nacházejí suché větve nebo celé partie a nejsou pro vás nebezpečné potenciálním pádem, nechte je tam. Pokud je tam nechcete, nechte je ležet alespoň pod stromem, nebo jinde na zahradě. Dřevo tam sice bude hnít a trouchnivět, ale poskytnete tím obydlí spoustě živočichů. Vůbec části rostlin, které se rozkládají, jsou na zahradách, kde se všechen “odpad” vyváží, nedostatkovým zbožím. Přitom jsou pro řadu živočichů a také pro zahrádku vítané. Namyslete si, kde budete mít dostatečně velký kompost (alespoň 2x1m). Také můžete vytvořit úkryt pro větší tvory – hady, myši, ježky apod. Vytvořte třeba hromádku větví a listí v zastrčeném koutě zahrady, kam se moc nechodí a kde to může trochu zarůstat. Nebo si vytvořte hadník.

Dnešním trendem je stříhat a prořezávat ovocné stromy dosti často a razantně. Na malé zahradě je to pochopitelné, na velké zahradě ne nutné. Také pokud nejedu na výkon (hodně plodů na malé ploše), nemusím to tak hrotit. Na velké zahradě doporučuji ponechat stromy svému přirozenému vývoji. Péče je velmi vhodná při tvarování koruny prvních 5 let. Poté už jen odstraňuji větve vyloženě vrůstající do koruny nebo prořeďuji místa přehoustlá. Korunu nemusím zakracovat, pokud mi nevadí rozložitý strom. V nějakém dalším článku se budu věnovat intenzivnějšímu řezu ovocných dřevin i tomu, jak ovocnany na různé způsoby řezu reagují. Některé uvedené náměty si zaslouží samostatné články, časem je rozvedeme.