Poprvé jsem vystupoval do koruny stromu opatřen přilbou, jež mě škrtila a zbytečně jsem se v ní potil. Ale jako stromolezec jsem ji musel mít. Nepoužíval jsem žádné technické pomůcky jako blokanty, slaňovací brzdy, Rig, ID, Lock jack, ale měl jsem jen lano a karabinu. A i ta, jak se dozvíte, tam nemusela být, protože jsem se mohl navázat jen na oko mostu sedáku.
Uzly jsem ještě horečně ráno procvičoval, protože kdo někdy lezl, ví, že uvázat uzel na zemi a na stromě jsou dvě rozdílné věci. Alespoň pro začátečníky. Tak jsem si navázal rybářským očkem lano k oku na mostu sedáku, potom si navázal ze zbytku lana Blakeuv uzel na druhý konec visícího lana. (Při vázání tohoto uzlu se používá stejně silné lano jako na které ho vážeme. Na konci je nutné uvázat pojistný uzel!!! Při pohybu uzel neustále „pracuje“ a konec se posouvá směrem k uzlu. Takže bez zámku by mohl konec vyklouznout a uzel by se rozvázal! Dá se lehce nastavit vzdálenost uzlu od sedáku tak abychom na něj dobře dosáhli i při práci v koruně. A to vše bez nutnosti rozvázat tento svěrný uzel. Dále se nezatahuje, takže se dá lehce posouvat po lezeckém laně. Nevýhodou je nutnost pomalého sestupu kvůli opalování opletu. Místo, kde konec z uzlu vychází, je nejslabším článkem, protože zde dochází k největšímu tření a tedy opotřebení.)
Nejdříve jsem si celý systém vyzkoušel (normálně jsem do toho velmi opatrně sedl, protože moje důvěra k takové omotané šňůrce, nebyla zrovna velká 
). No a jak to všechno drželo a já měl nohy ve vzduchu a pohupoval se, věděl jsem, že můžu jít na to. Kotevní bod jsem měl blízko kmene, což je pro tuto metodu klíčové, protože vlastně jdeme po kmenu nahoru. Sedě v sedáku jsme dal nohy na kmen, zhruba vodorovně s tělem, rukou jsem držel průchozí lano pod svěrným uzlem a přitáhl se rukama k sobě. Zároveň jsem udělal malý krok nahoru a zvedl zadek nahoru. Takto vzepřený jsem rychle posunul jednou rukou svěrný uzel a jen zlehka se do něj posadil. A ono to drželo. Vypadá to složitě, ale po chvilce mi to šlo jako po másle (viz obrázky níže). S kmenem pod nohama jsem měl pocit bezpečí. Ovšemže falešný, protože ten by mé nožky neudržel. Jen jeho zmenšující se průměr mě varoval, že mi to jde až moc dobře.
Sestup je jednoduchý, jen pomalu aby se nepřepaloval oplet, posunuju dolů svěrný uzel. A nohama držím odstup těla od kmene.
Výhody této techniky:
- Nenáročnost na vybavení
- Minimum prvků co může selhat
- Kontroluji stav stromu a větvení při výstupu
- Kdykoliv mohu začít pracovat, tedy v kterékoliv fázi stoupání (třeba si čistit prostor pro spouštění větví)
- Vystoupím na strom i když nemám z nějakého jiného důvodu vybavení
- Okamžitě mohu zahájit sestup
Nevýhody:
- Výstup relativně pomalý
- Náročný fyzicky při větší výšce stromu
- Nutnost přímosti kmene, tedy musí být přímý a relativně rovný
- Kotevní bod musí být u kmene
- Musí být dobrá uzlovatelnost lana
Tato metoda se dá různě upravovat, čímž se usnadní výstup. O tom a jiných metodách výstupu ale zase příště.
