Stromy se přirozeně během svého růstu vyvíjí, mění obvod kmene, objem koruny, reagují na okolní vlivy a změny. Dospívají a později stárnou. Při vývoji se mohou objevit defekty, které jsou pro člověka z hlediska bezpečnosti rizikové. Jedná se např. o výskyt suchých, naprasklých nebo nedobře prospívajících větví. Dále výskyt hniloby, dutin, tzv. tlakového větvení, celkově snížené vitality stromu atd. Detekce takových míst při posuzování dřevin je klíčová pro správné určení rizikovosti stromu pro své okolí.
Po zhodnocení je důležitým momentem návrh opatření, která vedou k odstranění, popř. snížení rizik. Takovým opatřením mohou být různé typy ořezů. Od bezpečnostního řezu (odstranění suchých a poškozených větví) přes redukční řez (odlehčení větve nebo částí koruny), až po obvodovou redukci (“zmenšení” stromu a tím i zvýšení stability). Stromy prakticky není možné léčit tak, jak aplikujeme léčbu na živočichy, proto je u závažně poškozených a zanedbaných stromů někdy nevyhnutelné navrhnout jejich pokácení.
Při návrhu zásahů bereme v úvahu nejen samotný strom, ale i jeho okolí. Jiný návrh opatření bude pro poškozený strom, jehož koruna se rozkládá nad přístupovou cestou do školy, a jiný pro podobně poškozený strom stojící v koutu parku mimo cesty.
Nezanedbatelnou roli v rozhodování o zásahu hraje také společenský význam, čili “hodnota stromu”. Tzn., je-li strom dominantou v krajině, městě či podléhá-li nějakému stupni ochrany, je na místě v maximální možné míře snaha strom zachovat i za cenu řádově vyšších nákladů. Naopak jde-li o dřevinu, která je v kontextu koncepce zeleně nevhodná, jde jí to k tíži a zde může být navrženo odstranění, aniž to provozní bezpečnost stromu požaduje.
